Ženy a peníze

Postupem času, za dobu mého působení v oblasti peněz, jsem si postupně začala všímat jedné věci: Většinou, když jsem přišla ke klientům, do rodiny, ve většině případů se o finanční záležitosti staral MUŽ. Potud je zatím všechno v pořádku, že? Od malička nás učili, že starost o peníze máme my, ženy, přenechat té „silnější“ polovině lidstva, a my se máme starat o věci, na které „máme buňky“.

Slýchávaly jste to také?

V průběhu dějin se od žen očekávalo a byly vedeny k tomu, aby byly finančně závislé na někom jiném, pokud mají být nějak zabezpečeny – ať to je muž, rodina, společnost nebo vláda… Jenže teď je naprosto jiná doba. Dostat se dnes do této pozice může být dosti nebezpečné.

Pak jsem se ale začala setkávat s něčím dalším. A to poměrně často.

Klientky se mi začaly svěřovat, že jim vztah nefunguje, že se s manželem či partnerem hádají, nebo že si manžel našel milenku a ony to vědí. Ptala jsem se jich, proč tedy v takovém nefunkčním vztahu setrvávají, vždyť to přece není přirozené?

Odpovědi se různily, od reakcí typu: „Nemůžu odejít kvůli dětem“ (to i v případě, že děti už byly dospělé), „Pořád ho miluji“ (ano, to chápu, je těžké opustit někoho, koho milujete), ale ve většině případů odpovědi zněly: „Nevím, jestli bych se o sebe dokázala postarat“, „Celý život jsem vychovávala děti a manžel pracoval“, „Manželův příjem je základ rodiny, bez jeho příjmu bych zůstala na holičkách“, „Manžel se o mě vždy finančně postaral“, „Sama bych zůstala bez finančního zajištění“, a podobně.

Velmi často jsem se také setkávala se ženami, kterým bylo čtyřicet, padesát let, jsou již rozvedené a zápasí o svou existenci. Dokud byly mladé a v manželství, byly šťastné, ale pak si muž našel mladší ženu a ony se teď o sebe musí poprvé v životě samy postarat.

Další skupina žen zase řešila něco jiného: Žijí samy nebo ve volném vztahu, kdy si každý partner řeší své finanční záležitosti sám. Žena si za dobu, kdy je zaměstnána nebo podniká, odkládá bokem část peněz, což je samozřejmě velmi chvályhodné. Spoření bokem jistě má svůj smysl.

Ovšem i zde nastal kámen úrazu – ženy si finance neodborně spravovaly samy nebo si vzaly „finančního pomocníka“, ať už to byl finanční poradce, realitní makléř nebo investiční specialista. Vzít si na pomoc finančního specialistu je samozřejmě vhodné, ovšem v pořádku by bylo vzít si ho NA POMOC – to znamená, že člověk má znalosti a určité dovednosti a NAVÍC si objedná schůzku s finančním specialistou proto, aby mu podal jiný úhel pohledu, který pro něj může být přínosem. Pak se můžeme zcela vědomě rozhodnout, kdy, jak a kam chceme za jakých podmínek investovat. SAMY MÁME URČITÉ ZNALOSTI A NIKDO NÁS „NEUTÁHNE NA VAŘENÉ NUDLI“, jestli mi rozumíte.

Jistě chápete, že cílem některých finančních poradců a jiných expertů MŮŽE BÝT neodborné poradenství za účelem ZISKU, nikoli OPRAVDOVÁ RADA VE PROSPĚCH KLIENTKY.

Pokud tyto skupiny žen shrneme, vyjde nám NEPŘÍJEMNÉ ZJIŠTĚNÍ, a to:

Většina těchto žen:

  1. CÍTÍ, ŽE JSOU FINANČNĚ ZÁVISLÉ NA NĚKOM VE SVÉM OKOLÍ NEBO NA STÁTU
  2. MAJÍ STRACH, ŽE JIM NĚKDO ŠPATNĚ PORADÍ
  3. NEUMÍ PRACOVAT SE SVÝMI PENĚZI TAK, ABY JIM PŘINÁŠELY ZISKY
  4. NEVÍ, JAK SI VYBUDOVAT FINANČNÍ NEZÁVISLOST

A jak jste na tom VY?

Napsat komentář

Vaše finanční nezávislost